Budíček v pět ráno, rychle vyčistit zuby, dobalit poslední věci do kufru a hurá do světa. Brno-Vídeň, Vídeň-Frankfurt, Frankfurt-Peking, Peking-Taipei, Taipei-Hsinchu. Docela v pohodě cesta, nemyslíte =D

Naštěstí jsem se neztratila a našla jsem všechny svoje letadla. Problém byl v tom, že z Vídně jsme odlétali asi o hodinu později, díky počasí, takže jsem nestihla letadlo z Frakfurtu :( Nakonec jsem byla vlastně i ráda, protože jsem měla letět Air China a letěla jsem fakt luxusním letadlem Lufthansa a vůbec nic jsem nepřiplácela, protože mi to sami přerezervovali :) Z Pekingu jsem taky odlétali asi o třičtvrtě hodiny později, takže vlastně žádný letadlo kterým jsem letěla neletělo tak jak mělo =D

Když jsem přistála v Taipei, měla tam na mě čekat Michell, holka z pobočky NCLC. Hledala jsem plakát se svým jménem, ale nikde jsem ho neviděla. Unavená po tak dlouhé cestě jsem šla na informace, jestli by nemohli Michell zkusit zavolat. Tak volali, jenže číslo bylo obsazené. Takže jsem vytáhla počítač a připojila se k facebooku s tím, že se pokusí spojit s někým jiným z pobočky. Naštěstí tam bylo hned několik lidí, kteří se mi snažili pomoct. A co zjistili? Michell čekala na prvním teminálu a já přiletěla na druhý =D Takže asi po hodině a půl strávené na letišti jsme se konečně našly :)

Vyměnila jsem si eura na taiwanské dolary a mohly jsme se vydat na cestu do Hsinchu, což bylo asi hodinu od letiště. Wow! No jako jestli bych měla jet sama, tak to bych tam nedojela asi ani do konce své stáže =D Už jen kupování lístků byl docela zážitek =D Navíc jsou všude ty obrovské čínské znaky, které mě docela děsí ...

Jely jsme autobusem, pak něčím co vypadalo jako vlak a metro dohromady, a nakonec zase autobusem. Když jsme vystoupily uprostřed nějaké obrovské tříproudovky, musely jsme se kousek vrátit pěšky. Řekla bych, že tady asi nemají chodníky, protože jsme šli po silnici. Takže jsem tak trochu bojovala se svým kufrem a zároveň jsem se snažila vyhnout projíždějícím autům a skútrům.

Odbočily jsme doleva a Michell mě vedla takovou dlouhou úzkou uličkou... sama bych se tudy asi bála jít.

"It´s really a typical old chinese house," upozornila mě, když otevírala branku. A já začala přemýšlet, co si pod tím mám představit.